Naváži na Plum a její
článek Plum jako armygirlfriend, já tedy už jako army wife. S manželem jsme se seznámili ještě na střední škole, takže univerzální rady, kde ulovit vojáka z povolání také nemám :)
Nepřijde mi, že by to bylo nějaké výrazně odlišné povolání, než jakékoli jiné. Manžel chodí každý den na sedmou do práce a ve čtyři je zase doma. Pokud tedy nemá službu nebo nebyl na cvičení, v zahraničí. Tady na Moravě je kvanta posádek, takže bych skoro i řekla, že je tu vojáků vážně spousta a když jde člověk do města, tak se to tam jimi všude hemží :)
Co se týče mise a toho, že jsem byla doma sama, tak první měsíc pro mě byl také hrozný. Přeci jen když je člověk zvyklý žít ve dvou a ikdyž dost věcí doma dělám já, tak najednou nejen, že jsem byla každý celý den sama, ale jsou i věci, které jeden člověk nezvládne úplně snadno udělat sám a pak mi to v těch chvílích přišlo ještě horší. Navíc když máme dům v rekonstrukci, hodně věcí není ještě dodělaných, tak samozřejmě se něco jako naschvál rozbilo a nebo bylo třeba něco narychlo koupit. A je to takové na nic, když o věcech, o kterých byste se obvykle rozhodovali spolu, tak člověk musí rozhodnout sám, protože prostě nemá čas čekat na to, až manžel zavolá a než to s ním pořešíte atp.
Věděla jsem, kdy se zhruba bude vracet, ale stejně byly pořád nějaké změny, takže to, že Plum přesně nevěděla asi nebylo až tak špatné :) Já byla vždycky docela naštvaná, když zavolal a řekl, že se to posunulo a že to tedy bude později, než původně říkal... Jinak jsme si volali téměř každý den, dost jsme si i psali přes Skype. Ale také mi dost věcí nemohl říct, tak když byly nějaké info ve zprávách, tak mi je komentoval třeba jenom tak, že se nemusím bát, že to není tak hrozné, jak to prezentují nebo že mi teď nebude moci pár dní volat a tak. Abych se zbytečně nestresovala.
Abych nebyla tak sama, tak jsem jezdila každý týden na jedno odpoledne a přes noc za kamarádkou. Koukaly jsme na filmy ať už v kině nebo na počítači, chodily jsme nakupovat, sednout do restaurace, různě drbaly a tak. A častěji jsem jezdila za rodinou, kdyby to bylo na jaře nebo v létě, asi bych nemohla kvůli drůbeži, ale přes zimu to nebyl problém. Jinak bych se asi zbláznila, protože jsme s manželem téměř pořád spolu, většinu akcí absolvujeme spolu a mise byla první, kdy jsme se neviděli v kuse déle, než dva týdny... Takže pro nás pro oba pořádný extrém.
Také mi to docela i rychle uteklo, ani jsem nestihla některé věci, které jsem si na začátku řekla, že chci udělat, než se vrátí. Ale asi se mi do nich tak moc nechtělo, nemám je hotové ani teď :D Když se vrátil, tak kromě toho, že jsem byla hrozně šťastná, tak to byl příšerný nezvyk, dost mi vadilo, že mi do něčeho kecá, mám od té doby problémy se spaním (ty jsem tedy měla tak nějak vždycky) a celkově mi přijde, že se mi vrátil trošku někdo jiný, než kdo odjížděl... Něco se změnilo k lepšímu, něco bohužel k horšímu :( Všechno nemůže být jako z pohádky... Ale ty světlé maskáče jim sluší všem!
